Ariel Šaron se dožívá osmdesátky, v kómatu
Rodina nehodlá kolem Šaronových narozenin podnikat nic zvláštního. Příbuzní se jen sejdou v nemocnici v Tel Hašomeru a přinesou "něco symbolického". S novináři mluvit nebudou, napsal deník Jerusalem Post.
Po varování přišel úder
V prosinci 2005 prodělal Ariel Šaron lehkou mrtvici. V
nemocnici podstoupil řadu vyšetření, během nichž lékaři přišli na
srdeční potíže vyžadující operaci. Zákrok naplánovali na pátého ledna
následujícího roku a premiérovi nařídili, aby do té doby zůstal v
klidu, pokud možno na lůžku.
Jenže Šaron neposlechl. Hned jak ho pustili, vrátil se k práci, a to se mu o necelé tři týdny později stalo osudným. Den před tím, než měl jít na zákrok, dostal těžkou mrtvici, z níž se neprobudil. Lékařům se pak sice podařilo během dvou dlouhých operací zastavit krvácení do mozku, ale kómatu nezabránili a Šaron zůstal na přístrojích.
Úřadujícím předsedou vlády se stal dosavadní vicepremiér Ehud Olmert, jenž se Šaronem odešel z Likudu a pomáhal založit stranu Kadima (Vpřed). Noviny tehdy otiskly fotografie z mimořádného zasedání kabinetu s prázdným Šaronovým křeslem.
V březnu 2006 se konaly volby do Knesetu, izraelského parlamentu. Kadima je vyhrála. Následujícího měsíce byl Šaron prohlášen za trvale neschopného zastávat post předsedy vlády a premiérem se oficiálně stal Olmert.
Za více než dva roky, kdy je v kómatu, podstoupil Ariel Šaron několik dalších operací. Médii sem tam prolétla zpráva, že by se mohl probudit. Ale nikdy se tak nestalo - jeho stav se naopak horšil a Šaron skončil na jednotce intenzivní péče.
Loni v den prvního výročí Šaronovy mrtvice se Izrael ptal: jaký by
byl rok 2006, kdyby zemi vládl "Arik" a nikoli Ehud Olmert? Vehnal by
válečný veterán Šaron židovský stát do války s libanonským hnutím
Hizballáh, která v létě 2006 skončila fiaskem?
Bývalý premiér má každopádně jen naprosto minimální šanci na probuzení, natož na uzdravení, shodují se lékaři. I kdyby se probral, jeho mozek bude těžce poškozený. Dva roky ve vegetativním stavu se nedají vrátit.
Kdyby se probudil a viděl...
Ariel Šaron se narodil jako Ariel Scheinermann 27. února 1928 v kibucu
Kfar Malal v Palestině, kam jeho rodina přišla ze Sovětského svazu. Od
zrodu samostatného židovského státu v květnu 1948 byl v armádě,
zúčastnil se všech arabsko-izraelských válek. Pro své příznivce zůstává
schopným generálem, "králem Izraele" či také "buldozerem". Opačný tábor
ho má za jestřába, řezníka a válečného zločince osobně zodpovědného za
masakr v libanonských uprchlických táborech Sabra a Šatíla v roce 1982.
Šaron strávil v uniformě tři desetiletí a podobně dlouho působil i v politice. V roce 1973 stál u zrodu pravicového Likudu. V roce 1999 se stal jeho šéfem, ale po šesti letech odešel a založil zmíněnou stranu Kadima. Izraelci od ní čekali čerstvý vítr v politice, ale jejich očekávání se nenaplnila. Formace, jejíž šéf Olmert sám čelí vyšetřování kvůli korupci, ztrácí voliče. A Izraelci hořce vtipkují, že kdyby se Šaron přece jen probudil a spatřil, jak Olmert zemi řídí, raději by dobrovolně zase upadl do bezvědomí.