Nejstarší město světa
Nejstarší město světa
Existují vlastně dvě Jericha - staré a nové. To druhé, současné, které je ryze arabským městem, má asi 10000 obyvatel. Nemůže se sice pochlubit tak bohatou historií jako Jericho starověké, ale přece jen mu patří jeden světový primát - je nejníže položeným obydleným městem na světě, neboť leží v údolí Jordánu, asi 250 m pod hladinou moře. Stejně jako ve starověku i dnes se zde nachází křižovatka dvou cest - první vede od Galilejského jezera k Mrtvému moři, odkud dále pokračuje (pod názvem via Arava) do Ejlatu. Druhá spojuje Středozemní može s dnešním Jordánskem. Při pohledu z dálky město splývá s přilehlými zelenými plochami v jednu velkou úrodnou oázu s datlovými palmami. V Jerichu i v jeho okolí vyvěrá mnoho podzemních pramenů, které vydatně zavlažují úrodná políčka a zahrady. Ve starověku se zde hojně pěstovaly aromatické rostliny a koření pro medicínské a kulinářské účely. Dnes se tu daří hlavně banánům, datlím, pomerančům, citronům a některým druhům zeleniny.
Ještě před koncem minulého století se na místě současného města nacházela jen malá arabská vesnice Aríhá, kde ve 46 hliněných chatrčích živořilo necelých 300 obyvatel, trpících různými chorobami. Už tehdy zde Arabové zřídili tři malé hostince pro náhodné cestující, ceny však prý nebyly právě nejnižší. Ani dnes, kdy tu místní obyvatelé otevřeli četné kavárny a restaurace, si moc turistů neužijí. Ti totiž jednoznačně dávají přednost Jerichu starověkému, ležícímu asi dva kilometry na severozápad, v předpolí hornaté Judské pouště, případně i některým dalším zajímavým historickým lokalitám v okolí.
Pozůstatky starověkého Jericha se nacházejí na kopci Tel es Sultan ("Sultánův pahorek"). Historie jeho skutečného znovuobjevení archeology je poměrně mladá, neboť první vědci a nadšenci, hledající bájné město již koncem 19. století, neměli šťastnou ruku. O něco úspěšnější byli němečtí archeologové Ernest Sellin a Carl Watzinger v letech 1907 až 1909. Angličan John Garstang, který pracoval v Palestině jako vedoucí Správy starožitností mandátní britské vlády, chtěl najít odpověď na otázku, kdy přišly izraelské kmeny do západního Jordánska. Proto v letech 1929 až 1936 znovu navázal na výsledky německých archeologů. Výzkumy pak završila nejvýznamnější anglická expedice pod vedením zkušené archeoložky Kathleen Kenyonové, která se znovu pokusila o dataci kanaánejského Jericha a objevila zde 23 jednotlivých vrstev. Podle jejích závěrů Jericho skutečně může být považováno za nejstarší město světa. Názory odborníků, kompetentních posuzovat tuto skutečnost, stejně jako dataci pádu Jericha za dob Jozuových, se ovšem v určitých ohledech liší. Archeologické bádání pokračuje i v současné době, avšak jen v omezené míře, neboť místní obyvatelstvo se nechce vzdávat rodné půdy.
Nejstarší osídlení Jericha se datuje do neolitu, do období kolem roku 8000 př. n. l., kdy zde žilo asi 3000 obyvatel. První obydlí měla kruhový půdorys a otevřené ohniště uprostřed - podobala se tedy nomádským stanům. Zdi byly vybudovány z nepálených cihel, spojovaných hlínou. Kolem stavení byla vztyčena masivní kamenná hradna asi osm metrů vysoká s mohutnými věžemi o průměru devět metrů, které ukrývaly vnitřní schodiště. Otázkou zůstává přesná funkce této hradby: měla sloužit jako ochrana proti nepřátelským skupinám nebo byla součástí velké přehrady, chránící osadu před živelnými pohromami? První sídliště bylo dobyto, a poté zničeno (pravděpodobně požárem) kolem roku 7000 př. n. l. Při budování nové osady se stavěly domy již s pravoúhlým půdorysem, jež měly více místostí. Nálezy z té doby dokazují, že člověk se vedle chovu dobytka a obdělávání půdy stále ještě věnoval lovu. K nejpozoruhodnějším objevům z tehdejšího období patří nález lidských lebek, které byly domodelovány hlínou tak, aby zachytily charakteristické rysy zemřelé osoby. Do očních důlků byly zasazeny lastury. To vše napovídá o pěstování kultu mrtvých předků a významných osobností.